Jak vidí svou práci řidiči IZS

Jak vidí svoji práci sami řidiči záchranných složek? O problematice bezohlednosti či neznalosti řidičů vůči vozidlům IZS nepíšeme poprvé. Již před pěti lety jsme v rámci řešení této problematiky domluvili setkání několika řidičů IZS a udělali s nimi na toto téma rozhovor. Všichni tři naši hosté, policista, hasič a záchranář, se ve valné většině případů shodli na tom, že většina plzeňských řidičů patří do kategorie slušných, kteří respektují modré výstražné světlo a snaží se pomoci tím, že vám cestu uvolní. Zbývající řidiče jsme ale po delší diskuzi dokázali rozdělit do dvou skupin:První a největší, to jsou jedinci, kteří maják ignorují, uhnou neradi nebo dokonce nadávají, zřejmě si myslí, že sanitka s lékařem, či plně naložené auto hasičů v přilbách, jedou na svačinu. Druhou skupinu tvoří snaživí, ale nezkušení řidiči nebo začátečníci. Ty buď po spatření vozidla s VRZ ztuhnou a dupnou na brzdu ať stojí kdekoli, a nebo vám uhnou na opačnou stranu než ostatní. „Pak musíte šíleně kličkovat“ doplnil policista u stolu. „Ale co my?“, smál se hasič, „Já kdybych se pokusil s cisternou ve vyšší rychlosti kličkovat, tak jdu na bok a uválím tam všechna auta jak váleček na nudle. Voda v cisterně je prevít, ta se přelije a auto převrátí.“Daleko horší než řidiči, jsou ale chodci, shodují se všichni u stolu. Ačkoli na rozdíl od řidičů nejsou chráněni nárazníky a deformačními zónami, dovolí si daleko víc. V lepším případě jen pomalu přecházejí, ignorujíc, že se k nim řítíte – to prostě zpomalíte nebo zastavíte, ale nejhorší je, když vám do vozovky vstoupí na poslední chvíli. To je tragédie hotová a není šance k ničemu. „Napiš tam o sluchátkovejch!“ poučují mě chlapi u stolu, „To jsou ti, co mají sluchátka na uších a čumí před sebe! Vlezou do vozovky, nerozhlédnou se a nejlepší je, když se ještě pohupujou do rytmu, to je pak siréna i maják na ..!“ dodávají souhlasně všichni. „Taky babičky s nákupy a nebo děti. Já zažil asi nejhorší situaci, když jsem jel s novou verzí služebního auta a malej kluk vyběhl od mámy do vozovky, strhl jsem to přes obrubník, abych se mu vyhnul a zničil gumu i ráfek,“ zavzpomínal policista. Pak mi ještě chlapi vysvětlili jednu věc, která je určitě zajímavá a když se člověk zamyslí, dojde mu, že i logická. Policisté v oktávce mají šance zabránit střetu největší, jsou jen dva nebo tři v osobáku. Horší to mají hasiči, ti řídí mnohatunové auto, a i když na brzdu řidič dupne, váha vozu ho neúprosně hrne dál.Prosím, ale mějte na paměti, že zcela jistě to mají nejhorší řidiči Zdravotní záchranné služby. Vůz který řídí, je malý operační sál, plně vybavený k poskytování profesionální pomoci zraněné osobě. Řidič neví, zda jsou osoby za ním připoutané a sedí, a nebo jestli se zdravotní stav transportované osoby nezhoršil, lékař zrovna nevstal, nestojí u pacienta a nezachraňuje mu život.Všichni snad chápou, že pokud by řidič v tomto případě musel dupnout na brzdu, může sice chodci život zachránit, ale může zabít nebo zranit celý tým vzadu i s pacientem ležícím na lůžku. Mějte tedy prosím na paměti, že policejní, hasičská nebo záchranářská vozidla jedou někomu pomoct a může to být zrovna váš příbuzný nebo kamarád, prosíme, respektujte jejich poslání a pomozte jim tím, že jim vždy a bezpečně cestu uvolníte.Článek pochází z Krimi Plzeň.